Víkend ve Vídni s babičkou Norou

V sobotu ráno jsme vyrazili směr Pardubice, kde jsme naložili babičku, a potom už pokračovali do Vídně. Kolem poledne jsme dorazili k Hornímu Belvederu, kam jsme šli do galerie.

Belvedere dnes patří mezi nejznámější vídeňské památky a galerie. Původně ale nevznikl jako muzeum. Na začátku 18. století si ho nechal postavit princ Evžen Savojský jako své letní reprezentační sídlo. Celý areál tvoří Horní a Dolní Belvedere, krásné zahrady a výhledy na město. Horní Belvedere dnes ukrývá významnou sbírku rakouského umění, především díla Gustava Klimta, Egona Schieleho nebo Oskara Kokoschky. Největším lákadlem je samozřejmě slavný Klimtův Polibek.

Co nás příjemně překvapilo, bylo množství obrazů od českých malířů v části moderního umění. Člověk si díky tomu uvědomí, jak silně byly české země a Vídeň kulturně propojené.

Po galerii jsme si dali vídeňskou kávu a něco malého k tomu. Potom jsme pokračovali pěšky centrem.

První zastávkou byla Vídeňská radnice. Novogotická budova z konce 19. století dnes slouží jako sídlo vedení města Vídně a zemské správy. Je zajímavé, že i když působí jako historický hrad, ve skutečnosti jde o relativně moderní stavbu z období velkého rozvoje města. Před radnicí se pravidelně konají koncerty, vánoční trhy nebo letní promítání.

Jen pár minut odtud stojí monumentální Rakouský parlament. Budova byla navržena ve stylu antického Řecka, což nebyla náhoda. Architekt chtěl odkazovat na ideály demokracie a občanské společnosti. Dnes zde zasedá rakouský parlament a budova prošla v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí.

Poslední zastávkou dne byl Votivní kostel. Tento neogotický chrám vznikl jako poděkování za přežití atentátu na císaře Františka Josefa I. v roce 1853. Stavba trvala několik desetiletí a dodnes patří k nejvýraznějším kostelům ve městě. Dnes slouží nejen bohoslužbám, ale často i koncertům a kulturním akcím.

Po celém dni jsme už zamířili na ubytování, kde jsme si užili klidný večer bez programu. Jen jsme si povídali a užívali si, že nikam nemusíme spěchat.

Druhý den jsme ráno vstali, dali si malou snídani, nachystali se a vyrazili do Vídeňské státní opery na balet Manon. Už samotné prostředí opery bylo nádherné. Slavnostní, elegantní a opravdu výjimečné.

Balet Manon vypráví tragický příběh mladé ženy, která se ocitá mezi láskou a touhou po bohatství a pohodlném životě. Je to příběh plný emocí, vášně, rozhodnutí a následků. Představení bylo moc krásné a v tak nádherném prostředí působilo ještě silněji.

Po baletu jsme došli do Kapucínské krypty. Ta vznikla v 17. století a slouží jako pohřebiště habsburského rodu. Je zde pohřbeno více než 140 členů dynastie, například Marie Terezie, František Josef I., císařovna Sisi nebo poslední rakouský císař Karel I. Místo má velmi silnou atmosféru a člověk si tam naplno uvědomí, jak velkou roli Habsburkové v evropských dějinách hráli.

Celý výlet jsme zakončili výborným vídeňským řízkem s bramborovým salátem. Byl to krásný víkend plný historie, kultury, dobrého jídla a hlavně společného času.